Seriál Poznejte naše lidi
Nahlédněte s námi pod pokličku PROSAZu. Několik následujících týdnů se budete moci těšit na rozhovory s vedoucími pracovníky a podívat se, jak to dělají ti nejpovolanější.
Ulehčujeme život nemohoucím i jejich rodinám.
Jitka Jeníková
Jitka Jeníková: Ulehčujeme život nemohoucím i jejich rodinám
PROSAZ, z.ú. vznikl v roce 1991. Od té doby kráčí po dlouhé, a rozhodně ne vždy jednoduché cestě. Během uplynulých let pomohl zkvalitnit život tisícům seniorů a zdravotně postižených lidí, ale také jejich rodinám. Pomáháme žít vaše příběhy
Jednou z těch, kdo tyto příběhy pomáhá tvořit, je Jitka Jeníková. Příjemná a usměvavá žena, která pracuje jako vedoucí sociálních služeb.
Jitko, jak se dnes máte?
Děkuji, Tomáši, mám se dnes moc dobře.
Jaká je náplň Vaší práce?
V PROSAZu vedu osobní asistenci, pečovatelskou službu a dispečink.
Mým úkolem je zajištění hladkého a efektivního chodu všech těchto úseků.
Momentálně se intenzivně věnuji náboru nových zaměstnanců, jelikož máme několik otevřených pozic, které potřebujeme obsadit. Pokud byste o někom věděl, určitě budu velice ráda, když nás propojíte.
Co se Vám vybaví, když se řekne PROSAZ?
Organizace, které záleží na lidech, na kvalitě poskytovaných služeb, na tom, aby se lidé v tíživé situaci mohli plnohodnotně zapojit do života. Ulehčujeme život nemohoucím i jejich rodinám, které tak nemusí volit mezi prací a péčí. S klidem v srdci se mohou spolehnout na to, že o jejich blízké bude dobře postaráno.
Co předcházelo Vaší cestě do PROSAZu?
Před nástupem do PROSAZu jsem pracovala v manažerských týmech různých hotelů. Stejně jako v jakémkoliv jiném vedení společnosti šlo i zde o řízení týmu pracovníků s cílem dosahovat stanovených výsledků – co nejefektivněji, při dodržení daných standardů a v kvalitě, již klientům slibujeme.
V hotelnictví jsem působila více než 20 let a mým hlavním cílem byla vždy spokojenost klientů. V PROSAZu jsem našla stejné hodnoty – po osobním pohovoru s paní ředitelkou Peškovou a panem Wágnerem jsem odcházela s pocitem příjemného, rodinného prostředí, jehož hodnoty jsou totožné s mými. To bylo pro mě rozhodující.
V čem je, podle Vás, PROSAZ výjimečný oproti jiným organizacím?
Způsobem, jak organizace a hlavně její zástupci, přistupují ke klientům a právě těmi hodnotami, které jsou pro nás důležité.
Cesta, jíž PROSAZ míří, je originální a promyšlená, prolíná se zde několik způsobů pomoci tělesně postiženým, jako provoz chráněné dílny, noční a denní pečovatelská služba, osobní asistence i domácí péče.
Jako jediní poskytujeme i pohotovostní pečovatelskou službu.
Mám ráda své kolegy a jejich týmy, se kterými úzce spolupracujeme. Vidím na všech úsilí, které vynakládají, abychom zajistili, co jsme přislíbili.
Jakou změnu nejčastěji vidíte u lidí, kteří využívají Vaše služby?
Pomáháme lidem s různými typy postižení, od vrozených vad a nemocí až po následky úrazů.Při sociálním šetření pečlivě zjišťujeme stav a potřeby každého klienta a na základě toho sestavujeme individuální plán péče na míru. Společně s klientem si stanovujeme konkrétní
cíle a postupně sledujeme pokroky. Každý, i sebemenší posun v jejich životě, vnímáme jako velký úspěch a potvrzení smyslu naší práce.
Práce se seniory a zdravotně postiženými bývá náročná. Dá se u ní i zasmát?
Každopádně! Smích sám o sobě je skvělý lék, dokáže uvolnit napětí, „prolomit ledy“ a často i zlepšit náladu v těžkých chvílích. Stejně jako naši klienti, i my bychom jistě raději uvítali optimistickou veselou asistentku, pečovatelku, sestřičku, prodavačku nebo úřednici.
Při práci se seniory i lidmi se zdravotním postižením vznikají mnohdy situace, které jsou úsměvné. Ať už jde o jejich laskavý humor, vzpomínky, které dokážou podat s nadsázkou, nebo drobné každodenní radosti. Tyto momenty přinášejí do naší práce lehkost a připomínají nám, že péče není jen o povinnostech, ale také o sdílení radosti a lidské sounáležitosti.
Součástí té práce je i odchod pacientů. Dá se na to zvyknout?
Jak říkáte, je to součást této práce. Nikdy to není lehké, ať je u nás klient krátce či déle Je potom důležité si připomenout, že jsme mohli danému člověku alespoň trochu pomoci.
Jak vedoucí sociálních služeb PROSAZu relaxuje?
Nejraději někde venku – na zahradě, v lese, na výletech. Mám ráda divadlo, často se stýkám s přáteli a někdy mi stačí být doma a relaxovat.
Co Vám v životě dělá radost?
Screenshot
Radost mi dělá i pěkné počasí, fajn přátelé a velmi důležitý je pro mě dobrý kolektiv v práci, což v PROSAZu velmi oceňuji. Každý den se těším nejen na svou práci, ale i na lidi okolo.
Jaké jsou největší výzvy, které v sociálních službách dnes vidíte?
Zásadní výzvou je nedostatečná podpora vlády, nízké mzdy osobních asistentů a pečovatelů, což zásadně ovlivňuje nedostatek kvalitních pracovníků. Máme dlouhý seznam žadatelů, kteří nutně potřebují naši péči, a my nejsme schopni tu péči poskytnout. To je pro nás všechny velmi frustrující.
Na co se v PROSAZu nejvíce těšíte do budoucna?
Na celkový rozvoj organizace. Rádi bychom se dostali i do jiných lokalit v České republice, abychom mohli zajišťovat péči v dalších krajích. V současnosti působíme kromě Prahy i na Sedlčansku a Karlovarsku.
Proč by lidé měli PROSAZ podpořit nebo se o něj zajímat?
Naše cílová skupina je velmi široká – v podstatě každý člověk se může v určité životní fázi ocitnout v situaci, kdy bude naši pomoc potřebovat. Proto považujeme za důležité veřejnosti srozumitelně představovat konkrétní činnosti, které vykonáváme, a přiblížit aktuální situaci, ve které se nacházíme. Poptávka po sociálních službách je dnes obecně mnohonásobně vyšší než jejich nabídka – odhadujeme, že až stonásobně. To není jen problém naší organizace, ale celého systému. Podpora veřejnosti a především politických představitelů je proto pro naši práci naprosto zásadní.
Jak může veřejnost či dobrovolníci pomoci?
Pomoci lze hned několika způsoby.Velmi důležitá je podpora ve školství – aby už mladí studenti měli možnost poznat tuto práci, byli k ní motivováni a podporováni.
Velkou finanční zátěží jsou také povinné kurzy, které musí člověk absolvovat, aby mohl pracovat v přímé péči. Bylo by skvělé, kdyby byly automaticky hrazené státem a tím pádem dostupné zdarma.
Neméně zásadní je i spravedlivé ohodnocení. Mzdy by měly odpovídat námaze a úsilí, které pracovníci v přímé péči každodenně vynakládají. Praktickou podporou by mohlo být také hrazení jízdného v MHD (např. formou ročního kuponu zdarma), a to samozřejmě za jasně stanovených podmínek.
Zcela zásadní je však podpora ze strany vlády a měst. Tyto organizace je nutné systematicky a dostatečně finančně podporovat, aby nemusely každý rok „žebrat“ o peníze a žít v nejistotě, zda dotace budou vůbec přiděleny a zda budou dostačující.
Co se týká dobrovolníků a veřejnosti, velmi vítaný a nesmírně oceňovaný je každý finanční dar. I malé příspěvky mohou v součtu znamenat velkou pomoc a umožňují nám poskytovat péči těm, kteří ji skutečně potřebují.
